Burčák je bouřlivě rozkvašený, teplý, žlutavě zabarvený hroznový mošt. Vzniká jako stádium kvašení hroznového moštu, kdy je prokvašena přibližně polovina cukru. Vznikne tak nápoj se 4 – 6 % obj. alkoholu, ve kterém intenzívně probíhá rozmnožování kvasinek za stálé tvorby oxidu uhličitého. Z hlediska zákona je důležité, že se musí jednat vždy pouze o kvasící mošt z hroznů, nikoliv z jiného ovoce a že v něm musí zbývat nejméně 40% nezkvašeného cukru.
Období vinobraní a tím i burčáku patří mezi nejočekávanější chvíle vinaře i milovníka vín. Je to první setkání s novou úrodou, setkání navíc velmi příjemné, protože zbytkový cukr a ovocná vůně lákají k dalšímu doušku. Přidáme-li osvěžující pocit oxidu uhličitého a nízký obsah alkoholu, vychází nám bezpečná dlouhodobá konzumace. Pozor však na ni – burčák je právě díky vysokému obsahu cukru a kvasinek velmi zrádným nápojem. Tradice říká, že bychom ho měli k očistě organismu vypít tolik, kolik máme v těle krve. Já dodávám, pokud nechcete mít očistu až přehnaně razantní, rozložte si toto množství do několika konzumací.
Burčák má vysoký obsah vitamínů a kvasinek. Obsah tiaminů působí pozitivně na srdeční činnost, kyselina pantotenová chrání organismus proti onemocnění sliznice a zažívacího ústrojí a kyselina nikotinová zabraňuje vzniku nervových a kožních chorob.
Vše výš popsané najdete pouze v burčáku přímo u vinaře. Nevěřte tomu, že se dá živými organismy nabitá tekutina uzavřít do PET láhví a prodávat na prudkém slunci u silnic. Na správný burčák je třeba počkat ve sklepě, než bude mít tu správnou teplotu a i to čekání může být mnohdy zážitkem.
Dalším vývojovým stádiem následujícím po burčáku je řezák, kdy víno dokvasí, ztrácí svou sladkost a naopak rozpuštěný oxid uhličitý podtrhuje jeho kyselost.