Jiří Slíva – kmotrovská řeč při křtu Druhé knihy o kráse snoubení vín a pokrmů

Legendární dvojice našich prapředků, Kopčem a Mamutík, geniálně vytušili, že je potřeba doplňovat tekutinu, aby se člověku (pračlověku) neucpalo srdce a aby lépe trávil. Trvalo mnoho let, než vysledovali, jakou tekutinu doplňovat k čemu, že k mamutímu zadnímu se hodí lemtat spíše z louže na jižním svahu a že biskup z pterodaktyla se nejlépe snoubí s dešťovkou.
Uvědomme si, že to bylo mnoho tisíc let před Kristem, Kabernetem a kapučínem.

Jejich praprapravnuci pak intuitivně snoubili třeba mléko se strdím, zatímco jejich prapravnuci soudili, snad z nedostatku informací, že nejlepší možná kombinace je romadúr s desítkou nebo tlačenka s Pražským výběrem.

Dokonalý svět se přiblížil nedávno, na člověka se vyvalila záplava lahůdek, o kterých Mamutíci nemohli tušit. Čím ale správně zapíjet reblošón, čím podkládat Chablis, na čem smažit křepelčí vejce a čím podlévat klokana? Z nastalé nejistoty si postavilo paláce mnoho psychiatrů.

Situace nazrála na Mesiáše, a oni opravdu přišli. Říká se jim gastrosofové a díky jejich tvorbě dnes už nikdo nemusí činit fatální chyby našich porevolučních hedonistů, jako např. dělat svařák z šampaňského Veuve Cliquot nebo vařit kohouta na burčáku.

Přeji nám všem, aby nám ty neskonale kultivované kombinace, které n´přináší moderní párovací literatura, chutnaly. Přeji nám také, abychom na ně měli, a abychom při jejich konzumaci byli alespoň tak šťastni, jako Mamutík u louže.


Jiří Slíva, 30. 11. 2005