Podívejte na Pražáka …
 |  |  |
O tradičních moravských hodech už jsem na tomto webu několikrát psal a představil vám tuto krásnou lidovou tradici z pohledu nezúčastněného nadšeného pozorovatele. Tentokrát jsem se stal součástí děje a na jednu noc i jeho hlavní postavou.
Hody organizují stárci a stárky spolu s chasou, tedy vše mladí a svobodní lidé, kteří pocházejí nebo bydlí v obci, kde se hody konají. Organizace začíná několik měsíců před hody a zahrnuje vše, od zajištění kulturního programu, přes finance až po propagaci. První dny hodů jsou pro stárky hektické – plní kulturní i obchodní úkoly. Tancují, zvou, chodí v průvodu, zpívají, ale také vybírají vstupné, hostí přespolní a zajišťují nepřetržitý proud vína pro chasu a tanečníky. Možná i proto poslední den hodů přebírají vládu nad hody a starosti s tím spojené „mužáci“, tedy ženatí.
V Němčičkách se v pondělí odpoledne po průvodu a po řadě sól strhne tradiční bitva o májku, ve které bojují ženatí proti svobodným. Pochopitelně, že vždy vyhrají svobodní a program může spět ke svému vrcholu – zpívané zavádce. Během více než hodinového rituálu zpívají mužáci komické příhody ze života stárků a stárek, kteří zároveň předávají hody mužáckým stárkům. Mužáčtí stárci dostanou od svých mladších kolegů i stárkovské symboly – ozdobený klobouk „šmukáč“ a vyšívanou vestu kordulu a samozřejmě i jejich mladé stárky. Pochopitelně je třeba za takovou čest zaplatit a mladá děvčata vykoupit…
Večerní zábava poté pokračuje až do ranních hodin ve velmi uvolněném tónu. Všichni se snaží posbírat poslední zbytky sil po třech dnech tance a konzumace a užít si poslední hodiny hodů – vždyť další budou až zase za rok.
Nebývá zvykem, aby se cti být stárkem dostalo přespolním, navíc až z Čech, proto asi zaslouží vysvětlit, jak k celé situaci došlo: „Prvním mužáckým stárkem se stává ten, kdo měl svatbu nejblíže k hodům, což jsem pátečním termínem nevědomky splnil. Nicméně i přes to, že jsme se za poslední dva roky s místními velmi sblížili, tento vývoj událostí jsem rozhodně nečekal. Po prvotních obavách, zda všechny předepsané úkoly zvládneme, jsme si výjimečné role náležitě užili a všem místním moc a moc děkujeme“
 podívejte se na fotoreportáž |
