---

Hustopeče, které zaujímaly významné postavení v centru Moravy již ve 13. století, se rozhodly v posledních letech velmi intenzivně pracovat na propagaci vína a vinařství, jakož i na pozdvihnutí historické vinařské slávy. Zlatý věk hustopečského vinařství je datován do 14. – 16. století, kdy tu vedle místních obyvatel měli své vinice brněnští měšťané i řada klášterů. V roce 1368 bylo osázeno 20 viničních hor na prvotřídních viničních svazích a výsadba vinic se neustále zvyšovala. Prvenství Hustopečí jako největší vinohradnické obce na Moravě trvalo do roku 1900, kdy se v katastru nacházelo 578 ha vinic.
Snaha o zviditelnění Hustopečí a místních vinařů je patrná již jen při pohledu na množství vinařských akcí, prezentací a výstav, které se tu konají. Hustopeče mají dokonce i svého místostarostu pro vinařství! Poctivá práce i dobré nápady byly vidět na další z monstrózních vinařských akcí, která tu proběhla na samém začátku října. Od čtvrtka do soboty patřilo celé centrum Hustopečí burčáku, burčákovým a vinným specialitám, lidové zábavě a řemeslům.
Čtvrteční večer byl věnován vystoupení hudebních skupin na náměstí. A v pátečních 17 hodin to vše vypuklo pouličním představením v podání souboru Teatro dei confidenti nuovi di Praga, poté zazněly famfáry z radnice a byly otevřeny mázhausy, ve kterých se podával burčák, vína i další dobroty. Večer potěšila ohňová show i posezení u cimbálu. V sobotu ožilo náměstí již ráno středověkým jarmarkem i folklorním dětským vystoupením. Zajímavý a působivý byl historický průvod městem a potom už „jen“ lidová hudba v podání cimbálovky Kasanica či dechovek Lácaranka a Hornobojani.
Kulturní vystoupení i stánky s řemeslnými výrobky (a bohužel i kdečím) byly skvělé a k vytvoření dostatečné zábavy a koloritu jistě i nutné, ale v hlavní roli vystupoval přeci jen burčák. Ten se distribuoval v celkem 20 mázhausech rozličného provedení a úrovně. Někdy šlo jen o stánek s pultíkem, jindy o stabilní restauraci či kavárnu, ale asi nejhezčí byly ty, které byly umístěny v prolukách a průchodech historických domů po obvodu náměstí. Tady se dle invence provozovatele střídaly historické předměty s vinařskou tématikou se selskými motivy, kulturní vystoupení s pečenými klobáskami, šašliky či dokonce berany a krůtami. Prostě nádherná kompozice chutí, vůní a prožitků.
Poctivě jsem se snažil ochutnat všechny nabízené burčáky, posbírat razítka a získat na památku tričko s motivem burčákových slavností. Musím však konstatovat, že požadovaných 20 kelímků – tedy 4 litry burčáku jsem do sebe nenasoukal. Možná, že za to mohla i jeho nestejnoměrná úroveň. U některých stánků byly burčáky opravdu skvělé – zážitek z růžového pana Mikulici, či červeného řezáku Pavla Halma ve mně zůstane dlouho. K velmi krátkým zážitkům však vedly některé konkurenční rádo by burčáky, které měly nejen velmi podivnou barvu, ale v jejichž chuti šlo nalézt téměř cokoli, je ne hrozen. Vím, že lidé jsou různí a vinaři jsou jen lidé. Přijde mi však líto, že to pár jedincům ostatním může tak jednoduše pokazit…
Málo kdy se mi podaří navštívit Hustopeče a nenarazit na letitého kamaráda Mirka Hrabala – ředitele ŠSV Velké Pavlovice, který tu má krásný privátní sklípek. A když už na něj narazím, nemůžeme skončit nikde jinde, než v jmenovaném sklípku. Tentokrát jsem si však návštěvu (a hlavně zkonzumovaná skvělá vína) i odpracoval. Slovo dalo slovo a na několik hodin jsem se ujal grilování steaků na grilu před sklepem. Nutno však dodat, že rád, a že mi to grilování se skvělými hosty a stále dolévanou sklenkou šlo výborně k duhu.

podívejte se na fotogalerii