Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Grand Prix Lednice 2011

Tak trochu jiná soutěž vín. Zatímco na všechny ostatní soutěže vín se dostává pouze víno, které přihlásí jeho výrobce, dovozce, či prodejce, cílem pořadatelů GP Lednice bylo zmapovat zejména vína, které si běžný konzument odnáší domů ze supermarketu a srovnat je s víny malých vinařů.

 Důležitým prvkem byla nejen kvalita vína obecně, ale zejména srovnání ceny a kvality vína, tedy jakýsi poměr cena/výkon. Vždyť konzument výrazně častěji koupí a pije víno v cenové úrovni 100 – 150 Kč, než sebelepšího a sebekvalitnějšího šampiona několika soutěží za 500 Kč.

Cenové rozpětí vín testovaných v rámci soutěže bylo obrovské – od 40 do 1 055 Kč. Kromě části vzorků dodaných vinaři z okolí Lednice, byla všechna vína nakoupena v běžných supermarketech a potravinářských velkoobchodech. Soutěž proběhla v My hotelu v Lednici ve dnech 12. – 14. 5. 2011. V komisi degustátorů zasedli přední zástupci sommelierské obce a odborníci specializovaní na vinařství z Mendelovy univerzity v Brně Zahradnické fakulty v Lednici, včetně vědeckých pracovníků.

Vína po všechny tři dny hodnotila komise ve stejném složení. Kromě klasického bodování dle stobodové tabulky OIV se ještě hodnotitel vždy vyjádřil k tomu, zda víno odpovídá, nebo neodpovídá deklarované ceně. První den hodnocení byl nejhorší. Vína přicházela na stůl v pořadí dle ceny, od nejnižší po nejvyšší. 39 vín v ceně 100 Kč bylo utrpením. Asi nikdo z hodnotitelů nečekal v této úrovni zázraky, ale množství vad a nemocí vína bylo velmi překvapivé, navíc šlo většinou o vína jakostní, která prošla senzorickým hodnocením při zatřízení. Další dny byly lepší, ale jakási disharmonie mezi cenou a kvalitou byla stále patrná. Snad nejlépe dopadla vína okolo 150 Kč. Třistakorunová sice nedostávala špatné body, ale většinou zněla odpověď na poměr kvalita/výkon negativně. U řady vín tak porota konstatovala, že jsou dražší, než si zaslouží – otázkou bylo, zda k předražení ceny přispěl vinař či obchodník. Opačným šokem byl velmi slušný Ryzlink vlašský 2008 výběr z cibéb – Sommelier klub Vína Mikulov za neskutečných 140 Kč 0,75 l. Bohužel se, tak jako několik dalších, do soutěže zatoulal omylem, protože byla vypsána pouze pro vína suchá a polosuchá.

 O celkového vítěze byla svedena dlouhá diskuze při závěrečném kole hodnocení. Při rovnosti bodů nakonec rozhodl poměr kvality a ceny. Šampionem a absolutním vítězem soutěže Zlatý hrozen Grand Prix Lednice se stal Ryzlink rýnský 2010, výběr z hroznů z vinařství Volařík z Pravé Klentnické, vinařská obec Perná, jehož prodejní cena je 180 Kč. Stříbrný hrozen Grand Prix Lednice získal Ryzlink vlašský 2008, pozdní sběr z Mikrosvínu Mikulov, trať Železná za cenu 312 Kč. Těsně za těmito víny skončil šampion Valtických vinných trhů 2011 - Rulandské modré 2007, výběr z hroznů z vinařství Musil.

Ze soutěže jsem si přinesl řadu zajímavých poznatků – např. levná červená vína jsou výrazně lepší než stejně levná vína bílá – a to stále hovoříme o Moravě či Čechách. Samozřejmě, že v řadě vín byly detekovány výrazně jižní tóny, ale původ hroznů byl vždy uveden ČR, či ještě podrobněji – většinou se jednalo o vína jakostní či dokonce přívlastková. Třeba je to jen použitím kvasinek, přípravků a vylepšením technologie.  Důkazem bylo např. setkání s plným a hutným červeným vínem s velmi výraznými stopami barrique v ceně do 100 Kč, které asi sud nevidělo ani z dálky. Velmi poučná byla diskuze s vinařskými učiteli a vědci z lednické fakulty u kulatého stolu např. při zjevně laboratorně vyrobeném Sauvignonu, který měl opravdu opulentní vůni, ale chuť se jaksi nedostavila.

Petr Cibulka – majitel My hotelu se nám snažil mnohá příkoří utrpěná při degustaci vín vynahradit skvělou gastronomií. Na žádném  z hodnocení vín jsem nejedl takto dobře - u polévek nevím zda dát přednost chřestovému krému ze zeleného či bílého chřestu, polévce z hlívy ústřičné či nedostižné pikantní gulášovce. Stejně tak bych si asi nevybral mezi nilským okounem na bylinkách, pečeným kůzletem s čerstvým špenátem či baby kuřátkem s jarní chřestovou nádivkou a smržovým přelivem. Ještě nad nimi stálo konfitované kachní stehno v křenové omáčce s kynutým knedlíkem (skutečně jedním, ale obrovským) a pečené jehněčí na rozmarýnu s pohankovými špeclemi se smrži a konfitovaným česnekem. Mezi dezerty jednoznačně vítězil kynutý závin s mákem a višněmi.


Bonusová informace pro ty, kteří prolistují fotogalerii až na konec. Po výběru šampiona jsme skutečně pili burčák - resp. šťávu, která se zastavila a až v teplých květnových dnech znovu rozjela. V My hotelu je prostě možné všechno.

Více obrázků

časopis, se kterým máte náskok

Aktuality

Fulltextové vyhledání